close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
co tě nezabije, to tě posílí a vyzkoušet se má všechno (když průser, tak pořádnej :o)

Mohinder

25. listopadu 2007 v 18:59 | adisek |  Heroes
tohle je odkaz, kde se o něm něco málo dá dočíst, ale já se zaměřila na obrázky. Řekla bych, že na znamení a oblíbený barvě nezáleží... Vzhled je hooodně důležitej... :o)
 

Heroes podruhé

22. listopadu 2007 v 17:06 | adisek |  Heroes
Chápu, že název tohohle článku může být poněkud matoucí, ale já už ho vlastně kompletně jednou měla, jenže blog mi při snaze o zveřejnění oznámil, že je mu moc líto, ale ať jdu do Prčic nebo aspoň něco v tom smyslu. Takže znovu a doufám, že konečně úspěšně hodlám objektivně a s nadhledem pojednat o dalším super seriálu, s nimiž se momentálně nějak roztrh internet. Jééé ten Mohinder je taaaak kráááásssneeej!!!!! To nic, to byla jen jediná odbočka od reality, teda doufám.... :o) Heroes nebo taky v češtině dost divně znějící Hrdinové je název seriálu u nás ještě u nás neprohnaného televizí přímně musím říct, že dabing to může úplně sprznit ( hlavně Mohindera!!!). Pár lidí se prostě dostane na vyšší evoluční stupeň a má mimořádné schopnosti. Na první pohled by člověk řek, no to je bomba, ale jak se rychle ukáže není v týhle větě žádný přirovnání. Ona to totiž bomba fakt je. A to nijak zanedbatelná, má zničit půlku New Yorku. Jo, víc prozrazovat ohledně děje nebudu, připravila bych vás o to nejlepší-překvápka. A že jich tam je dost. Jediný, co pro vás můžu a chci udělat je představit hlavní aktéry:
Niki alias Jessica - její schizofrenie dokáže nadělat pěknou paseku. Zvlášt, když Jessika získá převahu a její rychlost a síla dalece přesahují normálního člověka. Mimochodem, kdyby tomu nebylo rozumět, tak Niki i Jessica jsou jedna vysoká štíhlá krásná blondýna.
Hiro Nakamura - suprovej a roztomilej Japonec, kterej si naprosto unikátním způsobem rovná brejle dokaže cestovat časem, ohýbat ho a zastavit. Mimochodem vzhled není vždycky všechno.
Isaac Mendez - jeden z nejpřitažlivějších Heroes je zfetovanej malíř, co dokáže malovat budoucnost. Nekrásnější scéna je tam jak zastřelí... No to vám přece nemůžu prokecnout.... :o)
Syler - nejoblíbenější postava mý kámošky Terušky má neuvěřitelně velký nadočnicový oblouky, fakt dábelsky krásnej zvrhlej úsměv a samozřejmě je záporák všech záporáků. Musím uznat, že v některejch dílech mu to neuvěřitelně sekne :o)
Claire Benett - zezačátku vypadá na blbou blonďatou krávu, ale po pár dílech mi jí začalo bejt dost líto. Je hodně suprová, i když možná trochu moc na sebe bere citový a dojemný situace. S ní jsem brečela hodně...Její schopnost je stoprocentní regenerace.
Mohinder Suresh - tak to je můj nej nej nej hrdina. Sice nemá žádný zvláštní schopnosti, ale zato je to oslnivě chytrej indickej genetik a biolog. Naprosto nemá chybu. Ty jeho úžasný hnědý kukadla, roztomilý úsměvy a srdcervoucí nasazení... No jo, už toho nechám, ale jestli jsi holka a nepropadneš mu aspoň částečně, tak si tu dovoluji tvrdit, že nejsi při smyslech.
No není úžasnej? :o)
Jestli vám připadá tenhle článek povědomej a už jste někde něco podobnýho četli, tak vám musim s lítostí oznámit: Dojděte si k doktoru. Tenhle článek je naprosto originální a neopakovatelnej a s www.rev-terushe.blog.cz vůbec nesouvisí :o) Každá přece milujem jinou postavu....:o)

The best serial

9. října 2007 v 18:50 | adisek |  Prizon Break
Tak a jsme u seriálů. Můj názor na tyhle podivný směsice čehosi je dost vyhraněný a to konkrétněji záporným směrem, ale v každé oblasti lidského působení existují výjimky potvrzující pravidlo a zrovna u televizních pořadů na pokračování tohohle mimoně mezi nudou tvoří Útěk z vězení.
Jo až donedávna bych se s každým hádala o nesmyslech vymívajících mozky, které nám neustále nutí nejen komerční televize, ale tahle novinka vychválená na všech zahraničních portálech nenechala mou zvědavost jen unuděně pochrupávat, ale pěkně ji nakopla. Pro toho, kdo nepochopil moje dosavadní snažení (komu doteklo k čemu mířim skláním poklonu), zde je vysvětlení: Před přibližně čtrnásti dny zasedli zbožně ke svým televizním miláčkům spousty lidí za účelem dostat se do děje a pochopit zápletku amerického seriálu Prizon Break. A stejně tak i já.
Všechny předzvěsti nám nakecaly, že jde o nevinného muže zavřeného ve vězení za vraždu, kterého se rozhodl vlastní bratr dost svérázným způsobem zachránit. Jak název napovídá, chce mu pomoct utéct podle předem vypracovaného plánu, jež není ani dokonalý a na první pohled ani proveditelný. Ale světe div se, tyhle flusance v novinách byly pravdivé. Opravdu sledujeme snažení moc moc přitažlivého herce Wentwortha Millera(alias Michaela Scofielda) o život Lincolna Burrowse (ztvárněného Dominicem Purcellem). Ano i méně chápavé existence už trklo, že já a můj sexistický smysl pro přitažlivost muže se koupeme v pohádkové lázni při dlouhodobém sledování někoho tak úžasného jako je právě Wentworth Miller. Hodlám se o něm ještě rozhodně rozepsat, ale to bude na dlouho.
Závěr je jasný, seriály jsou slátanina, ale tohle je bomba. Neustálé napětí, dojemné okamžiky, převraty zvedající ze židlí, nádherné exempláře lidské rasy a kvalita jež se jen tak nevidí :o)
 


Andreas Thorkildsen

8. září 2007 v 17:42 | adisek |  Andreas Thorkildsen
Úplně nejhezčí chlap s nejdokonalejším tělem na světe se jmenuje Andreas Thorkildsen. Narodil se v úterý 1. dubna 1982 ve městě Kristiansand na severu Norska. Jeho jméno, Andreas pochází z řečtiny a znamená silný, mocný, energický.
Oba rodiče se věnovali atletice a oba byli úspěšní, mamka Bente na poli 110m překážek a táta Tomm házel na svou dobu hodně daleko v oštěpu. Snad po něm sdědil Andreas svůj nevyvratitelný talent právě v tomhle odvětví atletiky. Začal házet už v jedenácti letech, kdy nad ním držel svou ochranou i trenérskou ruku právě jeho otec. A po rekordu v roce 1995 (51,88m) už přicházely jen úspěchy, o dva roky později 7.místo na juniorském mistrovství světa. Bylo jasné, že je potřeba poradit od dalšího, nezávislého pozorovatele a tak se do rodinného týmu postupně zapracoval i Åsmund Martinsen. Andreas byl stále úspěšný v kategorii juniorů, ale nakoukl a ohromil i mezi seniory svou stříbrnou medailí z národní soutěže v Norsku.
Po dokončení střední školy už to nebylo tak růžové. Andreas se sice dostal do klubu svého trenéra a zkusil i mezinárodní soutěž, na které ovšem bohužel dopadl tvrdě do světa vrcholové atletiky, byl poslední. V roce 2000, na svém prvním evropském mistrovsví světa už to bylo o něco lepší, 15. místo nebylo nijak zázračné, ale značilo zlepšení. Na konci sezóny přišlo něco ještě potěšujícího. Podle statistik se Andreas Thorkildsen stal nejlepším oštěpařem Norska a tím i miláčkem svého národa! Do podvědomí světa se s konečnou platností zapsal svým vítězstvím v roce 2004 na Olympijských hrách v Athénách. O rok později se stal třetím nejlepším oštěpařem světa za Pitkämäkim a Makarovem. Loni změnil svůj výchozí klub, stále bydlí v Oslu se svou přítelkyní Christianou Vukicevic. To je jediné, co ze svého osobního života pustil do světa, jinak se proti paparazzi tvrdě brání (s nim bych se teda poprat nechtěla :o)
Tak to je o novodobém norském bohovi a jeho kariéře prozatím všechno, ale rozhodně se k němu budu ještě hodněkrát vracet :o) A mimochodem včera na Golden League Curychu vyhrál jediným hodem, pak normálně prohlásil, že odstupuje, zabalil se do bundy a jen tak se povaloval a sledoval jak se Pitkämäki snaží ho přehodit. Nevim, jestli mi to jen připadalo, ale jestli ne, tak se královsky bavil :o)

Město Andělů-City of Angels

4. září 2007 v 20:10 | adisek |  Město Andělů
Byl jedním z pomocníků božích. Obýval knihovnu, četl myšlenky, byl u každého narození a úmrtí lidí. Anděl. Neměl křídla, ani svatozář, chodil v dlouhém černém kabátě a nejčastěji ho bylo možné cítit v nemocnici. Ano cítit, protože vidět ho mohli jen ti, kdo umírali, děti nebo ten, kdo anděl chtěl, aby ho viděl. Ve filmu City of angels sledujeme příběh jednoho z nich. Jmenuje se Seth (Nicolas Cage), ale jemu se stane něco, co hodně zkomplikuje život každému a bytosti jeho typu dvojnásob, zamiluje se. Jeho životní láska je doktorka Meggie (Meg Ryan). Velmi úspěšná, krásná a zadaná žena. Film je hodně komplikovaný, dojemný a krásný, ale popisovat tu všechny události nebudu, to se musí vidět a vnímat jinak než zprostředkovaně. Proto to hodně zkrátim, Seth se Meggie ukáže a oba se do sebe zamilují. Po potvrzení, že i ona je do něho blázen se rozhodne udělat nejzávažnějších krok, stát se člověkem a skočí, čímž se stane smrtelníkem. Nakonec se oba setkají, dotýkají, líbají, milují, ale to bohužel není konec. Meggie umírá a s ní i Sethovo štěstí.

Boulevard of broken dreams

22. srpna 2007 v 13:28 | adisek |  Green Day
Klip:
ULICE ZNIČENÝCH SNŮ
BOULEVARD OF BROKEN DREAMS
Kráčím po opuštěné silnici
I walk a lonely road
Jediné, kterou jsem kdy znalThe only one I that have ever known
Nevím, kam vedeDon't know were it goes
Ale je to můj domov a já osaměle kráčímBut its home and I walk alone
Kráčím touto prázdnou ulicí
I walk this empty street
Ulicí zhroucených snů
On the Blvd. of broken dreams
Kde město spí

Were the city sleeps

A já jsem jediný a osamělé kráčím
And I'm the only one and I walk alone

Jedině můj stín kráčí vedle mne

My shadows the only one that walks beside me
Mé povrchní srdce dělá jedinou věc
bije
My shallow hearts the only thing that's beating

Občas chci venku někoho
kdo by mě našel

Sometimes I wish someone out there will find
Pak stále osaměle kráčím

Till then I'll walk alone


Ah-Ah Ah-Ah Ah-Ah Ahhh-Ah

Ah-Ah Ah-Ah Ah-Ah Ahhh
Ah-Ah Ah-Ah Ah-Ah
Ah-Ah Ah-Ah Ah-Ah Ahhh

Kráčím dál po čáře
I'm walking down the line
Která mě rozděluje někde v mé mysli
That divides me somewhere in my mind
Na čáře u krajnice
On the border line of the edge

A tam já osaměle kráčím
And were I walk alone
Číst mezi řádky
Read between the lines of what's
Co všechno je zmrvené a co v pohodě

Fucked up and every things all right
Zkontrolovat mé vitální funkce, abych věděl
Že ještě žiju
Check my vital signs to know I'm still alive

A osaměle kráčím

And I walk alone

Osaměle kráčím

I walk alone
Osaměle kráčím
I walk alone

Osaměle kráčím
I walk alone

Kráčím o...
I walk a...


Jedině můj stín kráčí vedle mne
My shadows the only one that walks beside me
Mé povrchní srdce dělá jedinou věc
bije
My shallow hearts the only thing that's beating
Občas chci venku někoho
kdo by mě našel

Sometimes I wish someone out there will find
Pak stále osaměle kráčím
Till then I'll walk alone

Ah-Ah Ah-Ah Ah-Ah Ahhh-Ah
Ah-Ah Ah-Ah Ah-Ah Ahhh

Ah-Ah Ah-Ah

Ah-Ah Ah-Ah Ah-Ah Ahhh

Kráčím touto prázdnou ulicí
I walk this empty street

Ulicí zhroucených snů
On the Blvd. of broken dreams

Kde město spí
Were the city sleeps

A já jsem jediný a kráčím o...
And I'm the only one and I walk a..


Jedině můj stín kráčí vedle mne
My shadows the only one that walks beside me

Mé povrchní srdce dělá jedinou věc
bije
My shallow hearts the only thing that's beating

Občas chci venku někoho

kdo by mě našel
Sometimes I wish someone out there will find
Pak stále osaměle kráčím
Till then I'll walk away!
album: American Idiot

Wake me up when September ends

21. srpna 2007 v 15:26 | adisek |  Green Day
Klip:
PROBUĎ MĚ AŽ SKONČÍ ZÁŘÍ
WAKE ME UP WHEN SEPTEMBER ENDS
Léto přišlo a odešloSummer has come and passed
Nevinnost nemůže nikdy přetrvatThe innocent can never last
Probuď mě, až skončí záříwake me up when september ends
Jak se můj otec mohl stát minulostí
like my fathers come to pass
Probuď mě, až skončí záříwake me up when september ends
Sedm let uběhlo tak rychleseven years has gone so fast
Znovu přichází déšť
here comes the rain again
Padající z hvězdfalling from the stars
Znova zaplavený v bolestidrenched in my pain again
Stává se z nás to, čím jsmebecoming who we are
Když moje vzpomínka odpočívá
as my memory rests
Ale nikdy nezapomenu, co jsem stratilbut never forgets what I lost
Probuď mě, až skončí záříwake me up when september ends
Léto přišlo a odešlo
summer has come and passed
Nevinnost nemůže nikdy přetrvatthe innocent can never last
Probuď mě, až skončí záříwake me up when september ends
Rozezvoň znovu zvony
ring out the bells again
Jak jsme to dělali, když začínalo jarolike we did when spring began
Probuď mě, až skončí záříwake me up when september ends
Znova přichází déšť
here comes the rain again
Padající z hvězdfalling from the stars
Znova zaplavený v bolestidrenched in my pain again
Stává se z nás to, čím jsmebecoming who we are
Když moje vzpomínka odpočívá
as my memory rests
Ale nikdy nezapomenu co jsme stratilbut never forgets what I lost
Probuď mě, až skončí záříwake me up when september ends
Léto přišlo a odešlo
Summer has come and passed
Nevinnost nemůže nikdy přetrvatThe innocent can never last
Pobuď mě, až skončí záříwake me up when september ends
Jak se můj otec mohl stát minulostí
like my father's come to pass
Dvacet let uběhlo tak rychletwenty years has gone so fast
Probuď mě až skončí září (3x)wake me up when september ends
Album: American Idiot

Moulin Rouge

9. srpna 2007 v 20:48 | adisek |  Moulin Rouge
Tak tenhle muzikální film potřebuje jen malinkatý komentář. Je o lásce. O lásce, které nic nemůže zabránit v obepnutí dvou mladých srdcí. Snad jen smrt, která oddělí dva zamilované v reálném světě, ale nikdy v duši. Ještě donedávna jsem se snažila přesvědčit samu sebe a snad i okolí o tom, že láska neexistuje. Ale moc dlouho se mi to nedařilo, protože láska je něco, bez čeho by tenhle náš svět upadl v bezmezné šílenství, jedině ona nás udržuje při životě a dává nám k němu sílu. Proto slavnostně prohlašuju, že milovat znamená žít. Pokud jste Moulin Rouge viděli, chápete, pokud ne a budete mít to štěstí poznat pocit beztíže a celkové mimočasovosti, pochopíte.
Jestli někoho z vás zajímá příběh o nekonečné lásce promítnutý do nejdojemnějšího filmu světa, mrkněte se na www.rev-terushe.blog.cz . Já nemám sílu prožívat znovu - i když pouze zprostředkovaně - to, co lze za život nejspíš prožít jen jednou, snad.
To nejlepší co můžeš znát je lásku dát a v lásce být milován!

Čistě průzkumná anketa

30. července 2007 v 22:11 | adisek
Koukejte odpovídat podle pravdy, ať vim, jak na to jsem, jestli je normální co dělám nebo se měnim v robota :o)

Erich Maria Remarque

17. července 2007 v 13:15 | adisek
Jeden z nejúchvatnějších spisovatelů z válečného světa Erich Paul Remark se narodil 22.6.1898 a zemřel 25.9.1970.
Věděl o čem píše, sám byl v 1.světové válce a to osudově poznamenalo jeho vrcholné dílo, Na západní frontě klid. Tenhle román u mě zatím v žebříčku nejlepších knih vede, pro jeho naprosto ůžasný jazyk a citovost.Nejde říct, že je to dílo někoho, kdo v životě nikdy nepoznal válečnou frontu, protože z každé věty je cítit ta atmosféra a pocity. Člověk brečí, směje se a přemýšlí spolu s hlavním hrdinou, Pavlem Bäumerem. Jestli jste to četli, nemusím ani nijak zvlášť zdůrazňovat, že Remarque v téhle knížce zpracoval zčásti svoje vzpomínky.
Další díla, nejznámější je asi Vítězný oblouk, Černý obelisk a volné pokračování Na západní frontě klid-Cesta zpátky, jsou hodně dobrá, ale podle mě nikdy nepřekonají prví knížku, kterou zmiňuji, prostě to už není ono...

Další články